Sonet 116 - William Shakespeare

Let me not to the marriage of true minds
Admit impedoiments; Love is not Love
Which alters when it alteration finds,
Or bends witch the remover to remove.
O, no, it is an ever-fiwed mark
That looks on tempests and is never shaken;
It is the star to every wandering bark,
Whose worth´s unknown, although his height be taken.
Love´s not Time´s fool, though rosy lips and cheeks
Within his bending sickle´s compass come;
Love alters not with his brief hours and weeks,
But bears it out even to the edge of doom.
If this be error an dupon me proved,
I never writ, nor no man ever loved.

Nemluvte o tom, že svazku dvou věrných duší
jsou v cestě překážky!
Kdopak by láskou zval cit,
jenž se změní sám, sotvaže změnu tuší,
a jenž by za zradu sám ihned zrazoval!
Ach, to ne! Láska je maják, jenž hledí z dálky
vždy pevně bouřím vstříc jak neotřesná stráž;
láska, toť stálice pro všechny bludné bárky,
jejíž vliv nezměříš, ač její výšku znáš.
Láska, toť není jen blázen let,
i když krásu růžových rtů podetne kosa dnů;
láska ta nemíjí jak mýjivý běh Času,
ta všechno přetrvá a jde až do hrobu.
A jestli je to blud, jejž bych sám dosvědčoval,
pak nikdy nepsal jsem a nikdo nemiloval.

český překlad: Jan Vladislav
SHAKESPEARE, William. Sonety. 2. vyd. Praha:
Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1956.